Z historie poděbradského Sokola 3. díl

Historie poděbradského Sokola začala před 149 lety a trvá dodnes. V našem seriálu bychom vám ji chtěli aspoň krátce přiblížit.

Česká obec sokolská letos slaví 150 let svého založení. Oslavy vyvrcholí začátkem července XV. všesokolským sletem. O měsíc dříve proběhne v Poděbradech generálka – Sokolský župní slet. Vzhledem k této výjimečné události uveřejňujeme v Poděbradských novinách pětidílný seriál o historii nejstarší tělovýchovné jednoty v Poděbradech.

Od začátku okupace ČSR vojsky nacistického Německa se někteří členové poděbradského Sokola – věrni sokolskému slibu – zapojili do ilegálního podzemního protinacistického odboje (tzv. „V BOJ“). Po jeho prozrazení přišlo zatýkání. Vězení, koncentrační tábory a popravy se staly posledním údělem těchto odhodlaných sokolů. Z poděbradské jednoty se konce druhé světové války nedožili: Leopold Bašta, Bohuslav Blažek, Otto Glück, Jaromír Kerhart, Antonín Kluška, Jiří Wolf a Milan Zadina.

V únoru 1941 proběhla poslední valná hromada před rozpuštěním poděbradského Sokola, na níž byl starostou zvolen Čeněk Klásek, náčelníkem pak Josef Obr a náčelnicí Milena Pošíková. O deset měsíců později byla organizace rozpuštěna. Majetek byl zabrán, sokolovna sloužila potřebám německé mládeže. Historická dokumentace o sokolské činnosti byla představiteli jednoty včas ukryta, později však, při ohrožení členů gestapem, zčásti zlikvidována. I symbol Sokola – ptáky sokoly, které pro poděbradskou jednotu zhotovili studenti pražské umělecko-průmyslové školy v roce 1927 – se podařilo včas sundat a uschovat.

Ačkoliv byla činnost Sokola utlumena, neznamená to, že zcela zanikla. Těžištěm styků jeho členů se staly sportovní organizace, které nebyly zrušeny. Sem se soustředil zájem především mladší sokolské generace, ta starší udržovala kontakty na ochozech hřišť při sportovních utkáních fotbalu, hokeje, české házené atd. A právě oddíl posledně jmenovaného sportu, působící pod ochrannými křídly fotbalového klubu S. K. Lázně Poděbrady, se stal nejsilnějším a nejpilnějším „azylovým“ sokolským domovem. O jeho založení se zasloužili J. Obr a V. Špůr. Díky těmto „legálně“ udržovaným kontaktům se mohl život poděbradského Sokola po osvobození republiky rychle rozeběhnout. Po převzetí sokolovny se na jejím nádvoří již 29. května 1945 konal nástup členů a bylo zahájeno cvičení. První poválečná valná hromada jednoty proběhla o dva měsíce později a starostou byl zvolen Čeněk Klásek. V září pak poděbradský Sokol uspořádal – za značné podpory veřejnosti – na fotbalovém hřišti v Oboře Tyršovy hry. V roce 1946 místní sokolové nechyběli při vítání prezidenta Edvarda Beneše, který se přes Poděbrady vracel z exilu, ani při oslavách 50. výročí postavení pomníku krále Jiřího.

Na valné hromadě v únoru 1947 byl starostou zvolen Rudolf Franzl. Vidina uspořádání XI. všesokolského sletu přilákala do řad poděbradského Sokola desítky nových členů. Opět se konaly šibřinky a jednota si zajistila rekreační chatu v Malé Úpě. Období naděje však trvalo jen krátkou dobu… Nicméně stačilo na nácvik a uspořádání sletu v červenci 1948, kde měla poděbradská jednota početné zastoupení a který se stal mohutnou manifestací a protestem většiny národa proti únorovému puči a nástupu totality. Především se to projevilo při průvodu sokolů, kteří provolávali vlastenecká hesla a slávu bývalému prezidentu Edvardu Benešovi. Klementu Gottwaldovi, jenž byl hlavou státu necelé tři týdny, nikdo nevzdal čest, navíc většina cvičenců při průchodu před čestnou tribunou provokativně odvrátila svoje tváře.
Odvetný úder komunistů na sebe nenechal dlouho čekat. Likvidace Sokola začala usnesením z 30. července 1948, kterým byl zřízen Státní výbor pro tělesnou výchovu a sport. Sokol byl s veškerým majetkem včleněn do Státní organizace sjednocené tělovýchovy a k 1. lednu 1949 pak dalším rozhodnutím rozpuštěn do nové organizace – Československého svazu tělesné výchovy. Ze sokoloven se vytratilo oslovení „bratře, sestro“, všesokolské slety nahradily spartakiády.

Poděbradský Sokol přišel o všechno a jeho činnost byla pozastavena na dlouhých 41 let, s výjimkou krátkodobého „oživení“ po roce 1968. Jeho majetek převzaly sklárny a poskytly ho vlastní jednotě s názvem Jiskra Poděbrady (po roce 1968 TJ Bohemia). Zde se časem ustavily tělocvičné oddíly jako základní rekreační tělovýchova (ZRTV), gymnastika, fotbal, hokej, basketbal.

Sokolové, jež se účastnili sletového průvodu Prahou a také ti, kteří posléze odmítli členství v ČSTV (a prokázali tím nesouhlas s nastalými politickými změnami), byli různě sankcionováni, například přišli o svá zaměstnání. Mnozí z nich byli pronásledováni, trestáni nebo dokonce vězněni (např. Květa Strapková, manželé Ludmila a Miroslav Hruškovi).

A pak opět svitla naděje… Po „Pražském jaru“ v osmašedesátém se Česká obec sokolská opět hlásí k činnosti, scházejí se členové předsednictva, náčelnictev a vzdělavatelského sboru, ustavuje se přípravný výbor ČOS. V bývalé Župě Tyršově se k obnově Sokola jako první na své schůzi přihlásilo sedmadvacet bývalých členů Sokola Poděbrady, v té době cvičenců ZRTV a gymnastického oddílu TJ Jiskra. V dubnu 1968 se sešla výborová schůze „Jiskry“. Hovořilo se na ní mimo jiné o pronásledování, věznění a vyloučení členů sokolské jednoty po XI. sletu. Návrh na jejich rehabilitaci nevyvolal však u předsedy jednoty Františka Dubského patřičnou odezvu.  Téhož dne se také sešla v divadle členská schůze Sokola. O měsíc později jednal přípravný výbor Sokola Poděbrady s představiteli TJ Jiskra o povolení vstupu do sokolovny. Cílem veškerých aktivit té doby bylo co nejdříve osamostatnit sokolskou jednotu a obnovit její činnost.

Zdroj: archivní materiály TJ Sokol Poděbrady
Zpracovala: Monika Langrová

Zdroj článku: https://podebradskenoviny.cz/historie/nove-mez-historie-podebradskeho-sokola-3-dil