Z historie poděbradského Sokola 2. díl

Historie poděbradského Sokola začala před 149 lety a trvá dodnes. V našem seriálu bychom vám ji chtěli aspoň krátce přiblížit.

Česká obec sokolská letos slaví 150 let svého založení. Oslavy vyvrcholí začátkem července XV. všesokolským sletem. O měsíc dříve proběhne v Poděbradech generálka – Sokolský župní slet. Vzhledem k této výjimečné události uveřejňujeme v Poděbradských novinách pětidílný seriál o historii nejstarší tělovýchovné jednoty v Poděbradech.

Svoji první hodinu v nové sokolovně v prosinci 1897 absolvovaly také ženy, které do té doby ještě necvičily. Náčelnicí byla zvolena učitelka Petzoldová a starostkou – jedinou v historii poděbradského Sokola – H. Junová. Jejich nejbližšími spolupracovnicemi byly L. Papírníková a J. Hellichová. O měsíc později se konala první valná hromada ženského odboru.

Valné hromady poděbradského Sokola se jinak pořádaly jednou, dvakrát do roka a jejich smyslem bylo řešení chodu jednoty a volba výborů. Starostové se střídali ve funkci po dvou až pěti letech. Výjimkou byli Hynek Šantl (13 let), Vojtěch Kerhart (13 let) a Jakub Vondrovic (27 let).

Otevření sokolovny vedlo ke vzniku zábavního, vzdělávacího a hudebního odboru. Kulturní komise zavedla taneční hodiny, pořádaly se mikulášské zábavy a konaly se první šibřinky (maškarní plesy). V roce 1901 proběhl v Praze na Střeleckém ostrově IV. všesokolský slet. Poděbradský Sokol na něj vyslal 22 mužů, 7 žen a 6 dorostenců. Po sletu jednota ožila, dorost již měl 40 členů a pilně cvičil. Ženský odbor měl přes 90 cvičenek, novinkou bylo třeba cvičení skupin.

Dosavadního starostu Vojtěcha Kerharta vystřídal Jakub Vondrovic, který ve funkci působil do roku 1932. Problém byl však doposud v tom, že scházel vzdělaný náčelník. To se změnilo v únoru 1905, kdy jím byl zvolen Karel Starý, jenž právě absolvoval cvičitelský kurz. Následně se konalo první veřejné vystoupení mužů, žen a dorostu. Novinou byl šerm holí. Ani vzdělavatelský a zábavní odbor nezahálel. O rok později byla do tělocvičny zavedena elektřina, zřízeno letní cvičiště a obnoveno lawn-tenisové hřiště. Ženy cvičily v pondělí a ve čtvrtek, muži v úterý a pátek, ve středu se pak scházel cvičitelský sbor. Toto rozvržení cvičebních dnů se stalo tradicí až do roku 1948.

Roku 1911 poděbradský Sokol převzal péči nad sesterskou jednotou v Tanvaldu, které daroval knihovnu s odbornou i zábavnou literaturou. První světová válka znamenala podstatný útlum. Mnoho mladých členů muselo odejít do armády rakousko-uherského mocnářství a mnozí z nich v ní padli nebo utrpěli vážná zranění. Po válce se poděbradská jednota opět zaktivizovala. Na ochranu republiky byly vytvořeny sokolské hlídky. Členové poděbradské sokolské jednoty se účastnili osvobození Slovenska od maďarského teroru, který se rozpoutal v poválečném roce. I zde to některé z nich stálo život.

Po válce opět vzrostl zájem o kulturu těla a ducha tak, jak ji hlásali nositelé sokolské myšlenky. Sokolovna „praskala ve švech“. Začalo se přemýšlet o stavbě další budovy na stejném místě.  Prvním krokem bylo v roce 1920 vytvoření „Družstva pro vystavení sokolovny v Poděbradech“. Pod jeho patronací se mezi členy a příznivci Sokola začaly organizovat finanční sbírky a hledat dobrovolní řemeslníci, kteří by mohli pomoct při stavbě sokolovny. Ta začala podle návrhu architekta Františka Krásného (tvůrce Tyršova domu v Praze) roku 1926. Projekt zahrnoval velký cvičební sál, kino a restauraci. Přilehlé letní cvičiště mělo rozměry 50 x 50 metrů a bylo vybaveno konstrukcí pro nářaďové cvičení, s možností pořádání hromadných vystoupení, některých atletických disciplín a sportů. V zimě se upravovalo na kluziště. Nový „sokolský stánek“ byl otevřen 24. července 1927 a při té příležitosti se v Poděbradech konal slet župy Tyršovy. Uvedené datum bylo zaznamenáno na pamětní bronzové desce obsahující jména sokolů, kteří padli v první světové válce a umístěné na zdi budovy vedle vchodových dveří.

Následující roky přinesly značný rozkvět činnosti jednoty. O její vnitřní život pečovaly odbory: biografický, herní, pořadatelský, vzdělávací, loutkářský a lyžařský. V patře budovy bylo zřízeno stálé loutkové divadlo, pro členy pak zřízeny rekreační objekty. Především to byla chata u Osečka v blízkosti Labe, jejímž základem byl vyřazený železniční vagon, který u ČSD Nymburk sehnal náčelník František Malovec. Do této doby spadá pořádání tělovýchovných akademií, sletových nácvičných a secvičných v různých místech okresu i mimo něj, na které se chodilo průvodem pěšky, putovalo na žebřiňácích nebo po železnici. Vznikala družstva mladých nadějných gymnastů. Poděbradští sokolové současně nechyběli u převratných společenských událostí. Účastnili se například odhalení pomníku T. G. Masaryka v parčíku u Charity (nynější dům Purkyně), jehož autorem je sochař Otto Gutfreund (socha byla za okupace odstraněna, po roce 1945 opět dána na místo a po roce 1948 znovu odklizena). Asistovali také při ukládání prsti ze zborovského bojiště první světové války do schránky pomníku krále Jiřího.
V roce 1933 se novým starostou stal Josef Truhlář. V následujících letech pořádala jednota šibřinky pokaždé v jiném rázu podle určeného tématu. V roce 1935 město Poděbrady pronajalo Sokolu na 10 let část louky pod hydroelektrárnou, kde se zřídil letní sportovní areál s koupalištěm. Rok 1938 byl věnován přípravám X. všesokolského sletu, jenž se konal na Strahově v době fašistické hrozby. Slet trval pět týdnů. Průvod byl národní manifestací. Poděbradských se ho účastnilo 250 cvičících z tehdejšího celkového počtu 698 členů. Starostou byl v té době Karel Mervart. V březnu 1939 začala okupace ČSR vojsky nacistického Německa.

Zdroj: archivní materiály TJ Sokol Poděbrady
Zpracovala Monika Langrová
Foto archiv TJ Sokol Poděbrady

Zdroj článku: http://podebradskenoviny.cz/historie/z-historie-podebradskeho-sokola-2-dil